Vánočka jako tradiční pečivo českých Vánoc

Chcete letos o Štědrém dnu vidět zlaté prasátko? Pak to tentokrát musíte vydržet a až do večeře nic nejíst. I když jedna výjimka tu vlastně je. Čerstvá domácí vánočka ke snídani, která patří ke klasickým pokrmům českých Vánoc. Kdy se zrodila její tradice? A na co dbát, aby se vám povedla a výsledek byl chutný a vláčný, zkrátka jako od maminky?

Tradice, která nezestrárla

Vánoční sladké pečivo z kynutého těsta má v naší zemi dlouhou tradici. Na štědrovečerním stole se vánočka objevovala už před více než pěti sty lety. Původně bylo její pečení výsadou mistrů pekařů, kteří byli na toto své privilegium náležitě hrdí. Každý rok se na Štědrý den dopoledne vydalo šest bíle oděných pekařských tovaryšů na Pražský hrad, aby zde nejvyššímu pražskému purkrabímu předali jeden obzvlášť povedený a dlouhý kus tohoto sladkého zapleteného pečiva. V domácnostech se vánočka (někdy nazývaná také calta, štědrovnice, húska nebo pletenice) zabydlela v 18. století. Její příprava a pečení byly provázeny mnoha tradicemi a pověrami. Hospodyni čekal náročný a zodpovědný úkol, neboť pokud se vánočka nepovedla, nevěstilo to nic dobrého. Naopak vánočka, která dobře vypadala a chutnala, byla symbolem hojnosti a štěstí pro celý nastávající rok.

Od začátku bylo toto pečivo neodmyslitelně spjato s křesťanským posláním vánočních svátků, podoba zapletené vánočky lidem připomínala narozeného Ježíše zavinutého v povijanu. Úspěch při pečení mělo hospodyni zajistit dodržování několika tradovaných zásad, jejichž praktikování nám dnes přijde úsměvné. Během práce měla mít žena oblečenou bílou zástěru a na hlavě bílý čepec nebo šátek. Nesměla mluvit, ale zato se měla o to víc hýbat. Jednak se pořádně ohánět rukama a vařečkou při zadělávání těsta, jednak energicky poskakovat, aby těsto pěkně vyběhlo. A tak se u pecí skákalo, vždyť to by byla ostuda, vánočku pokazit! Hotové pečivo se pak postavilo doprostřed štědrovečerního stolu, u kterého zasedla celá rodina. První díl vánočky náležel hospodáři, to proto, aby měl příští rok dobrou úrodu. Zkrátka ale nepřišlo ani služebnictvo, a dokonce ani hospodářská zvířata. Člen domácnosti, který našel ve svém kousku zapečenou minci, měl na celý rok zajištěno zdraví, štěstí a bohatství. Toto pečivo představovalo tradiční sladkou tečku za štědrovečerní hostinou. Nikdo se nemusel bát, že by se na něj nedostalo, vánočka byla opravdu obrovská, údajně často měřila kolem jednoho metru, každý dostal navíc ještě jednu vánočku vlastní, menší.

Veřejné tajemství?

Během historie se receptury vánoček vyvíjely a postup výroby se stal tajemstvím jak profesionálních pekařů, tak mnohdy i rodin, kde se recepty dědily z generace na generaci. Základem všech vánoček je mouka, tuk, cukr, vejce, droždí (případně kvásek), vlašské ořechy, mandle a rozinky. Jednotlivé recepty se liší poměrem surovin, dalšími přidanými složkami, ale i různými vychytávkami, které mají zajistit lepší výsledek. Někdo tak doporučuje přidávat do těsta sádlo, jiný zas nedá dopustit na jemně nastrouhanou vařenou bramboru, která se má postarat o vláčnost. Dalo by se říct, že co rodina, to trochu jiná chuť vánočky. Někdo má raději toto pečivo sušší, hutnější, někdo zase jemnější, vláčnější. Často však záleží spíše na způsobu přípravy a pečení.

Tady je několik rad:

1. Suroviny, se kterými budete pracovat, by měly mít pokojovou teplotu, proto zavčas vytáhněte vejce a tuk z lednice, mouku ze spíže.
2. Mouku je potřeba nejdřív prosít, aby se provzdušnila.
3. Fázi zpracování těsta a kynutí neuspěchejte. Vyhraďte si na pečení dostatek času. V dnešní době se nemusíte spoléhat na své svaly, práci vám usnadní kuchyňský robot nebo domácí pekárna. Výsledné těsto by mělo být hladké a lesklé, ideálně by se ani nemělo příliš lepit. Kynutí bude ve vytopené místnosti trvat okolo tří čtyř hodin.
4. Pokud si netroufáte na zaplétání vánočky z devíti pramenů (čtyři dole, tři uprostřed, dva nahoře), upečte ji z pramenů pěti nebo šesti, její pletení zvládne opravdu každý, byť třeba za pomoci nějakého instruktážního videa na internetu. U vánoček z více pater použijte na spojení jednotlivých copů dřevěné špejle. Někdo namísto nich používá jako pojivo vejce, kterými jednotlivá patra slepí k sobě. Dnes už máme navíc možnost pořídit si i speciální formu na vánočku, s níž je pečení opravdu brnkačka.
5. Při pečení vánočku hlídejte, příliš dlouhý pobyt v troubě se může negativně podepsat na její chuti, neboť bude příliš vysušená. Tvar vánočky zas může pokazit nadbytek cukru a tuku, proto se držte přesně receptu nebo pokynů vašich maminek/babiček.
6. Pokud se vám zdá, že vánočka začíná nebezpečně rychle hnědnout, a přitom jí ještě k dopečení chybí dost času, překryjte ji pečicím papírem nebo alobalem.
7. Po vytažení z trouby nechejte vánočku vychladnout a až poté ji pocukrujte.
8. Vánočku pečte až těsně před Štědrým dnem. Nikdy ji neskladujte v igelitových sáčcích, přišla by o svou vláčnost a křehkost. Zabalte ji do alobalu nebo pečicího papíru a uložte do spíže.

Líbí se vám tento článek a chcete být informováni, jakmile vyjde podobný? Dejte nám svůj email a mi vám dáme vědět...

URL

Přihlásit

Souhlasím se zpracováním osobních údajů jako je například váš email